Stín za oknem: zrůdná držka den co den !

9. října 2017 v 14:38 | Tinushe |  TAK NĚJAK JÁ
Propána, viděla jsem to !
Viděla a taky slyšela!

Bylo to tam o víkendu po půlnoci, noc co noc, od prvního setmění až do rána do svítání.
Šla jsem okolo a v lesklé ploše jsem na temném pozadí viděla tu tvář. Byla šeredná a šklebila se.

Vypadala jako někdo, koho znám, a tak mne zamrazilo při pomyšlení, že je to někdo ze zesnulých příbuzných.
Protože je ale moc neznám, nevěděla jsem, kam ten hnus zařadit.

Nejhorší bylo, když se to na mě dívalo, ať jsem se hnula kamkoliv po pokoji. Z jednoho konce na druhý, v posteli, za stolem, prostě všude.
Bylo to hlavně v noci.

Toto pondělí se ale ukázalo, že tam číhá i ve dne !

Sotva jsem se ploužila okolo okna, zas tam byla.
Rozkomíhaná vypadala jako někdo, kdo to má za sebou už hodně dlouho.
Bylo to děsivý, ale nějak jsem vytušila, že jde o ženu.

Rychle jsme klesla k zemi a věřila, že mě nevidí.
Když jsem ale koukla před hranu stolu, taky na mě koukala a byla skrytá stejně jako já.
Číhala na mě, stejně jako já na ni !!!

Naháněly jsme se, jukaly na sebe, skrývaly se a zase objevovaly.
Už mě to přestalo bavit a tak jsem na ni před obědem vlítla.
Chtěla jsem se s ní utkat, už mě nebavilo nechat se od ní ve dne vn oci soužit a čelit tomu blbému tupému pohledu.

Vlítla jsem na ni a hodlala jí to pořádně nandat. Mlůj pohyb ale těsně u ní ustal a já prozřela.
Už jsem věděla, kdo to je.
Už jsem věděla, proč tam je.
Už jsem neměla chuť jí ublížit, ale pomoci jí, protože vzbudila můj soucit.
Už jsem věděla, že jsem tam celou dobu sama.
Už jsem věděla, co se stalo a kdo za to může.
Už jsem věděla, co se celou dobu dělo.

To já chodila kolem zrcadla a v post víkendovém notnékm ovínění jsem se zprvu nepoznala.
Ptala jsem se jen na jednu věc: NEVIDĚL TO NĚKDO?
 

Strach z pohádek a pohádkových postav

4. října 2017 v 23:23 | Tinushe |  TAK NĚJAK JÁ
Tuhle jsem si vzpomněla na jednu pohádku, jež mě děsila a v podstatě mě děsí dodnes.
Nebyl to strach dějem, ale MASKOU.

Ta pohádka je asi dějově o ničem, ani se moc nevysílá a je stará, ale prostě je ohavná i po letech a co jsem četla, tak děsí lidi skutečně dodnes.

Jmenuje se Anička s lískovými oříšky. Ten název je zavádějící. Má se to jmenovat spíš O HOLCE S OVČÍ HLAVOU.
Je to o holčičce, která se po nějaké kletbě proměnila v OVCI.
Ta ovčí hlava je na tu dobu dokonale provedená. V podstatě na ní ani nic extra není, prostě hlava.....ale je HROZNÁ !

Strašně hnusná a dodnes si pamatuju ten pocit z ní.
Tady u toho vážně říkám: BOJIM BOJIM.




Černobyl a Pripjať : pořád mají silnou vůli žít

3. října 2017 v 13:25 | Tinushe |  TÉMATA TÝDNE
26.4.1986, jak všichni víme, explodoval reaktor v Černobylské eletrárně díky jakémusi pokusu, jež nevyšel.
Pracovníci později tvrdili, že jistí lidé věděli, že se něco stane, už nějakou dobu před touto katastrofou.
Nejbližší místo bylo sídliště, kde žila většina zaměstnanců.
Co následovalo potom si asi umí každý představit.

Šok, nevíra, poté zběsilá evakuace.
Nedovolili jim vzít si nějaké věci, prostě je nutili k odjezdu autobusy. Fronta na ně se táhla prý až 25 kilometrů.
Lidé čekali na odjezd v zamořených oblastech, což umocňovalo míru ozáření, jež se do nich vpíjela.
Pripjať byla evakuována jako první.

Právě pro tu nepřipravenost se někteří lidé vrátili pro osobní věci. Bábušky (tehdy zralé ženy) se vracely několik kilometrů pěšky "domů", i když jejich rodiny zůstaly v "bezpečných" místech. S většinou z nich se už neviděly.
Vrátilo se několik manželských párů, kteří dožívají v maličkých domcích.
O těchto babičkách existuje dokument BÁBUŠKY Z ČERNOBYLU.

Města se během let stala post-apo místy, která, kdyby nebylo toho ozáření, by byla dokonalým urbexem.
Nyní už ale zákazy do ne tolik zamořených zón nejsou tak striktní, za 150 dolarů můžete navštívit určitá místa, a dá se věřit, že je o tento "výlet" zájem.
Těžko říct, jestli je to hold zmrzačené oblasti, anebo jakýsi risk a výsměch. Vracet se tam, odkud museli lidé utíkat a které se jim stalo hrobem, i když umírali jinde, je smutné.
Je ale dobré ukázat lidem, jak to tam teď vypadá a je dobré, že ta hladina ozáření postupně mírně klesá a tak je možné se tam zase "navracet".
Já tam byla taky....na google earth a tak bych vám ráda poskytla záběry odtud.
Na internetu je záběrů dost, ale tohle je realita.

Byla jsem v Pripjati (Ukrajina), jejíž symbolem je lunapark s ruským kolem.





Přítomnost vojáků je neustálá a jak vidíte, pohybují se bez ochranných oděvů.


Díky ozáření, jež je jakýmsi hnojivem podobně jako popel ze sopky, je tu bujná vegetace. Stromy pomalu přerůstají vysoké paneláky a některé budovy za tím roštím můžete jen tušit. Pohybovat se můžete především okolo paneláků, ke kterým někdy taktak najdete cestu. Ty povolené cesty jsou z největší části právě okolo paneláků.



Najděte panelák ! :)

Je tam povolené ještě místo s pár budovami.



Prostě oloupané domy s vymlácenými okny a oloupanou omítkou, ale nijak extra rozbité.
Popravdě já osobně to celé shledávám překvapivě zachovalé.
Po tam silném výbuchu a díky faktu, že byli pouhé 2 km od ohniska, mi to přijde téměř neuvěřitelné.

Žije zde i zvěř a bábušky si zde pěstují svou vlastní obživu. Vojáci jim sem občas něco dovezou, což je podpora od vlády.
V tom dokumentu ale jednou voják měřil hodnotu jahod a ta byla hoodně vysoká, už ale nevím jak to bylo dál.
Těm babičkám může být kolem 80ti let....žijí v zamořeném místě, byly přímo u výbuchu, a žijí vlastně nejdýl. Ti, kteří okamžitě odjeli, zemřeli.
Čím to...?
Asi tím, že když jste doma, tak to místo to ví a žije s vám stejně, jako vy žijete s ním.

Zkuste si to projít sami, je to zajímavé.
Tohle místo má i přes tu hrůzu, která ho zničila, silnou VŮLI ŽÍT.
 


Anonymita: proč lidem vadí?

29. září 2017 v 22:41 | Tinushe |  TRENDY, KTERÝM NEHOLDUJI
Na facebooku jsem pod vymyšleným profilem, se žertovnými fotkami a mám tam jen určité přátele.
Víme o svých životech, zájmech, nemocech.

Hodně z nich ví, jak kdo vypadá.
Nikdo z nich neví, jak vypadám já.
Hrozně je to štve.

PROČ?

Protože se chráním a nedávám se všanc všem debilům díky svým fotkám a jménu ??

Spolužáci v dospělosti: pořád stejní kreténi, nebo cizí lidé?

29. září 2017 v 16:10 | Tinushe |  SPOLEČENSKÁ CHÁTRA
Byl tu článek tejdne ohledně nestálosti kamarádek a o tom, co vše se jako přítel tváří.
Jak se dobro neoplácí a jak se půjčené nevrací.
Mě při tom čtení napadlo něco jinýho, co mám zas já : spolužáci jako děcka vs. dospělí.

Kretény měl ve třídě každej. Když to byli i osobní šikanéři, tak to potěšilo dvojnásob.

Taky takový znám. Srala jsem je svou nevtíravostí, mírností, nikam jsem se necpala, nikomu se nepchala do řiti a i přesto si mě v tom davu vždycky někdo vyhlídnul. Jednou mi i jedna cigoša na základce mi řekla ( my byli v sedmé a jí už přetáhlo patnáct, už měla končit), že mě nemá ráda. Což bylo zajímavé, protože se stejně tichou holkou jsem se bavila, a ta jí nevadila. :)

Prostě jsem srala hodně lidí.
Neměla jsem doma potíže, tak mi ubližovali ti rozvrácení. Nežili jsme sockoidně, a tak to sralo socky.
Rodiče se o mě starali, a tak se o mě postarala kráva, která žila v hnojníku na vystrkově a rodiče na ni srali.
Klukovi, kterýmu po rozvodu musela odejít máma a jehož fotr si do hnízda nasral mladou babu, jež okamžitě zabřezla, a tak byl kluk odsunutej stranou, byl strašně bolavej a proto kopal kolem sebe, tedy do mě i ostatních.

Co s tím kdo udělal ? No nikdo nic žejo, však víme... No, ale "přežila" jsem.
Zůstala ve mně ale ta děcka jako tihle náctiletí kreténi plní posměšků, lží, ataků a podrazů.

Pak přišla dospělost a během času se z nich stávali kromě studentů vážných oborů a pracovníků i rodiče. Mnoho z nich děcka má, já jsem takovej jakože ....divnej úkaz, protože je nemám a netajím se s tím. Nemám tedy tím pádem po letech ani toto společný, nemáme na co navázat.

Když je vidím s těma děckama, tak si říkám jací jsou. Už to z nich vyšlo? Jací by byli, kdybychom pokecali....jakože nic, už jsme ženy a muži, tak se pobavme zrale, nebo by se mi vysmáli a i nadále mne nazývali tou přezdívkou jako tehdá?
Jsou dobří ke svému okruhu přicmrndávačů, pořád ke mně cítí jakousi osobní hnusotu, která pramení z těžko říct čeho?
Pořád mě mají v palici jako nenáviděnej terč, kterýmu hodlaj cosi závidět i v dospělosti? Neodhodlala jsem se zjistit to. Čuměj jako vrazi když se někde potkáme, a tak jsou pro mě pořád těmi kretény.

Je zvláštní, máte-li být ošetřeni v nemocnici někým, kdo neváhal vás v nácti urážet a ztěžovat vám každou minutu.
Je to popravdě hnus. Asi bych se raději z tý jemocnice odplížila po čtyřech, než nechat ji, aby mě viděla, jak při nemoci vypadám nebo co mi je :)

Ono už úplně stačí, ošetřuje - li vás třeba holka mladší než vy, která s váma jezdila do školy, znáte se, a ona vám najednou VYKÁ. To znamená, že vše, co bylo, je zapomenuto. To je zas opak těch vztahů - děláme, jakože nic.
Takže si ve finále říkám, jestli na to co bylo mám zapomenout, nebo je vnímat jako kretény prořád, nebo přijmout fakt, že někteří dělají, že se neznáme a máme si vykat.

Největší trapas ?
Když vám holka ( pardon, ŽENA), se kterou jste hlídali sousedovic kluka, u pokladny řekne CHCETE SÁČEK ? a vy odpovíte ALE JO, DEJ MI HO.....ty pohledy pak hovoří o tom, že ten největší kretén jste tam vy :))))))))

Motivace pro matky : řešte svá zaostalá děcka !

19. září 2017 v 15:31 | Tinushe |  MATKY DNEŠKA
Včera se udála bouřlivá reakce díky mému příspěvku ohledně mých slov o tom, že kamarádka má kluka, kterej ve 3 letech nosí plínu na den i noc a neumí ani mluvit. Bylo to ve skupině, kde se potírá vše o hloupých bydlenách, jenže protože je správce debil a nabral tam právě ty matky, které se tam teď ohánějí svými povislými prsy a každého napadají, což nemá logiku žejo - ta skupina je PROTI matkám, tak je to tam na nic.

Takže místo očekávané reakce že je to rozhodně špatně se na mne vyrhly s nadávkami a výhružkami.
Padalo něco jako tato slova:





Prostě se samy přiznaly, že stejně divná děcka měly i ony samy a v mnoha případech to svedly na ohrané ADHD nebo autismus.
No a samozřejmě mě vykoply žeano, co je proti jejich přesvědčení, to ihned letí ven.

Podívala jsem se na tu problematiku plín podrobněji a zjistila jsem, že je to jakýsi globální problém a že jsou dokonce plíny až pro děcka do věku PĚTI LET !!!


Je prostě alarmující, že pětileťák musí mít noční plenu proboha !!!!

Problém mají i tuny dalších matek, jim do plín totiž dělají i téměř čtyřleťáci.
Ale nač bychom to řešily, stačí se na to vykašlat a moderně nechat děcko co samo chce, abychom ho náhodou netejraly žejo....

Matky tímto problémem trpí, ale jak to změnit nevědí.

Tříleťáci nosí plenky a nic neumí a tak nejsou ani přijímání do školek - další alarmující fakt.

Prostě ženský blízko mýho věku řeší doslova SRAČKY.
Přišla jsem nejen o tu "kamarádku", které se dotaz PROČ MÁ VE TŘECH JEŠTĚ PLÍNY ? silně dotkl, ale protože takhle divná děcka má i dost dalších ženských v mém okolí, nějak se zužuje okruh těch, se kterými by bylo možno pokecat tak nějak normálně a ne pořád o zaostalcích, kteří na to, že jsou vychovávní kontaktně, jsou neustále svobodní a amerikanizovaní, jsou někde sto let za opicema. Přidělávají si neřešením problému potíže a tak netřeba dovolit, aby těmito stesky obtěžovaly i vás, ne?

Ano, ta děcka prostě DEGENERUJÍ a nějaký kecy "každý děcko je jiný" neberu.
Plena už ve 2 letech je příliš. Já mít takový děcko,bylo by prostě bez plíny a poznalo by, že srajda v gatích je fakt těžký ee.


Takže bych matkám doporučila, aby sebraly síly a vykašlaly se na Nevýchovu a amerikanizaci a laskavě s tím začaly něco dělat (nemyslím tím ptát se na debilních forech a skupinkách).
Motivací jim můžu být třeba já, která neježe uměla brzy na nočňajs, ale taky pěkně povídala.
To by mělo být jejich cílem.
Normálně se vyvíjející děcko.

Lízání mikrofonu s ušima pro lepší spaní? ..a proč vlastně ne? aneb o ASMR

11. září 2017 v 15:54 | Tinushe
Ten název možná zní divně, až úchylně...jenže ono to tak je.
ASMR je cosi jako vše, co lidem dělá dobře (odnoží jsou satysfying videa) po zvukové nebo pohledové stránce. Musí se vám u toho ježit cosi na krku, musíte tím brnět vaše nervový zakončeníčka a musí vám u toho padat hlava.

Obsahuje to všemožný věci jako olizování mikráku s ušima, šeptání, mlaskání, polibky, určitá "slova" jako SK, mačkají se slizy, ťuká se na dřevo, klape se na nehty, něco se krájí, škrábe, potírá se mlékem a dělá se tak masáž uší, cinká se do sklenky s vodou anebo dělají RP- roleplaying.
Někoho češou, šimraj na zádech, líčí jakože kameru jakože líčí VÁS, hrají scénky jakože jste v obchodě nebo u lékaře, že vás uspávají v posteli a prostě všelijaký "kraviny".

Zní vám to asi fakt úchylně, ale jděte sami do sebe....určitě taky máte nějaký úchylný líbení nějakýho zvuku, nějakého pohybu, určitých materiálů nebo nějakého pohybu. V těch videích si každej najde to svý. Dáte si sluchátka a oni vám dvacet minut až hodinu šeptaj do uší. Je to sugestívní a ..jisté lidé jako já u toho mají tendenci dělat ÁÁÁÁÁ.¨Tomuto pocitu, jež mají všichni, se říká EARGASM.

Novinkou pro mne bylo, že to dělají i kluci, potažmo muži.
Já sleduji v poslední době především korejské a japonské "uspávače".

Mě osobně pobaví vždycky tenhle týpek. Jeho obličej a výrazy mluví samy za sebe. :)



Ono o tom není ani moc co psát, vědecký rozbory bych nechala bokem, každej si musí vyhledat to, co mu vyhovuje.

SATYSFYING VIDEA jsou věc koukací. Videokompilace všeho možného. Psaní štětcem, polívání porcelánových váz, výroba něčeho, krájení, tekoucí kov, nějaké spirály apod. Spousta věcí se točí přímo v továrnách a ve výrobnách, takže vše je "oficiál".
Doporučuju.
Nejčastější je krájení pěnových věcí, mačkání slizu a tekoucí něco, co si můžete vyrobit sami -oooch!



Ono moc o tom není co psát. Nahážu sem pár videí který mám ráda a třeba některý zkouknete.




















Démoni jsou mezi námi: zmršené dorty od tvořilek

5. září 2017 v 14:11 | Tinushe |  TRENDY, KTERÝM NEHOLDUJI
Téma o démonech mezi námi? Jasně, jsou všude, v hlavách i tělech všech úchylů a hajzlů, ale já to pojmu "vtipně a vesele" : jsou i v kuchyních - jsou to tvořivé trendy démonické hrůzy. Strašidelné a ostudné a měly by zajet co nejrychleji do pekla, kam patří.


Nesnáším bydlenky.

Bydlenky (kdo neví co to je tak vyhledat) nejsou tvořilky, ale prasilky. Prasí vše, co se dá.

Jídlo, manuální tvoření, bydlení, svůj výzor, výchovu i vztahy. Hnusné vaření, divné nápisy v obyvácích, przněná děcka a podivné dotazy ohledně vztahů, které taky vedou divně , o tom ale potom.


Sleduji jejich počínání nějakou tu dobu a sdružuji se s těmi, kteří to cítí stejně a jsou ti normální, co nenechávají chodit děcka bosá, nelijí si na rány savo a kteří nevěří, že kondom z něčeho jiného než mrkve je škodlivý. Prostě nejsou ezo kreténi. Proto se tam nachází hodně úlovků ohledně debility českých žen a já přináším výběr zahraničních bydlenek, protože jsem zjistila, že tahle virová nákaza způsobující nesoudnost a nechutnou nezručnost ve snaze způsobit nadšené veselí je VŠUDE.

Přináším nechutné a debilní dorty a doufám, že si pochutnáte. ♥


Joga smíchu: výsek z workshopu

31. srpna 2017 v 14:44 | Tinushe
Nemusím takové ty ezo kraviny typu léčím se savem do bazénů, léčím tím i svou kočku a děcko a moc nám to pomáhá ( o tom třeba příště).

Určitě jste slyšeli o joze smíchu, a tak jsem si to jednou vyhledala. Najel mi tento záznam a já zprvu zírala, pak se schovala pod stůl s pocitem trapnosti a přerývavě jsem mámu žádala, aby to vypnula protože to nedám, a poté jsem, si po deseti kávách dodala odvahu a dokoukala to.
Nakonec jsem byla pod stolem zas, ale to jsem tam upadla smíchy.

Přednášejícím byl lektor pan Petr F.
Pan Petr vypadá směšně i bez toho smíchu, natož s ním. Člověk se musí smát už jen jemu.

Začalo to rozcvičkou, točením tvářemi a dýcháním.
Potom přišly na řadu jednotlivé typy technik. Já to fotila ve chvílích, kdy mne to nejvíce zasáhlo.
Takže tady je taková malá reportáž s popisem.

Tak tady lektor vítá příchozí.

Lidé se zprvu smáli jen tak.


Chvílemi až nevěděli, co se sebou, a tahali se za kalhoty kvůli obrovskému nadšení.

Poté přišlo představování se s huronským smíchem.


Pak se měli smát se sevřenými ústy, což chlapce odboualo tak, že upadl na zem.



Pak se lidé smáli na NIC, které bylo uprostřed. Ukazovali na něj, vysmívali se mu, kopali do něj.


Pak byl třeba lví smích, kdy se smáli s tlapami lva.



Bylo to velmi působivé, a já si při tom všimla jednoho pána. Říkám mu Kostkový Pán a všimla jsem si, že je ve smíchu nejistý a proto mne vždy potěšilo, když se do her také zapojil.
Tady můžeme vidět, že také dělá malého lvíčka.
Moc pěkné.
Ten týpek vedle něj taky zabíjel.

Pak tu byla sekačka na SNÍH. Jo, SEKAČKA.
Napřed se nastartovala

a pak s ní jezdili mezi sebou, někdy až jeden po druhém.


Kostkový Pán také mírně sekal.

Poté pan Petr obdržel vtipný hovor.

Nebyl lakomý a dal ho poslechnout i jiným.

Žertovný hovor pak obdrželi všichni.



Dokonce i můj Kostkový Pán si zavolal a mírně se usmál !

No a poté přišel odpočinkový a závěrečný tučňák.
Pan Petr pro názornost také připojil zvukovou stránku a při kolébání dělal HUHÚÚÚÚÚ !


Kostkový Pán se, asi z radosti nad koncem, také mírně zakolébal a udělal malinkého tučňáčka.
Moc mu to slušelo.

Nu a poté byl opět relaxační výdech nádech a lekce byla skončena.

Klidně si pusťte video, budete taky chcípat smíchy, ať už nadšením, trapností nebo skutečným pobavením.
Možná si taky půjdete ven zasekat sekajdou na sníh.
Možná vás napadne, že je to skvělý odpočinek.
Možná vás napadne stejně jako mě, že to je kreténské, byť tedy patrně "odpočinkové".
Možná si to i zkuste !
Ale podejte o tom taky reportáž.

Umění mlčet: když z vás víra dělá dobrovolného obětního beránka

29. srpna 2017 v 2:00 | Tinushe |  TÉMATA TÝDNE
Byl tu článek o názoru na Bibli. Ten mne navedl na myšlenku napsat o tom, co vídám ve svém okolí: vídám, co z věřících dělá víra. Nepotřebuju tu upomínat všem Desatero, většina z vás ho zná, ale už fakt, že znění bylo papežem schváleno upravené, mluví za vše. Boží přikázání totiž zní jinak, kupř. už jen v tom, že za svatý den se považuje sobota a ne neděle, na kterou se běžně slavívá, takže zmatky nad zmatky a bezdůvodné změny. (říká nějakej článek o ŘK CÍRKVI). Nijak se o víru nezajímám, především ale proto, že mám v okolí věřící a úplně rostu z toho celýho systému. (POPISUJU NÁZOR NA VĚCI VIDĚNÉ VE SVÉM OKOLÍ, NEVZTAHUJI TO NA VŠECHNY VĚŘÍCÍ !!) Ten je založenej na strašení (když se nepomodlíš, tak tě Bůh nevyslyší...když neposlechneš, tak tě potrestá, bez něj se nestane nic, poruč to Pánu Bohu apod.), takže věřící jsou hloupý loutky, který nějaký věci neřeší, protože s tím nic dělat nejde, protože se stalo proto, že BŮH VĚDĚL, PROČ TO DĚLAL. Tímto se ospravedlňuje třeba smrt, nějaká katastrofa, problémy a překážky - prostě něco, co by mělo bolet nebo co by se mělo řešit. Necháme to na něm, bez jeho vůle ani vlas z hlavy nespadne, takže vy*erme se na to, je nám doporučováno být laxní. Ustrašené, slepé poslouchání zásad - pořád nás vidí, nedělejme ani naprosto nevinné věci, protože se z toho budeme zpovídat a ach, přijdeme do očistce a budeme trpět a budou nás vidlema šťouchat do zadnic! Ti lidé jsou pak stroje. Stroje držící se zkrátka a pod tlakem, protože se na ně pořád ON dívá. A když pan farář řekne, že se něco (dřív to byla věc způsobující chlupatění rukou) nedělá, tak to tak prostě je, protože on má pravdu ! Věřící jsou nějak učeni, že musí být hodní a uctiví jak ve vztazích k vlastní ženě, tak rodičům a i okolí. Nenašla jsem zmínku o úctě k dětem, ale ty se asi jako věc hodna díků nepočítá. Jsou tím pádem učeni k jakési poníženosti a za každou cenu nutné klidné situace. Učí být nekonfliktní, být vůči bližnímu uctivá ve všech případech, a tak se jaksi opomněl fakt, že se z ohnutých hřbetů stanou hřbety vyzývavě vystrčené vstříc ranám, které ti, kteří si neváží druhých tak jako oni, rádi uštědří. Dnes je nebezpečné být hodný a věřit, jenže tomu víra učí. Být stádem (proto je On pastýř svých oveček), které poslouchá a je proto v područí např. hrubého manžela, hnusných děcek, nevěrných žen nebo jiných lidí, hrubě se chovajících. Ten člověk nechce dělat konflikty, což znamená ŘEŠIT TO A BRÁNIT SÁM SE¨BE / DRUHÉ. Vídám pokornou poníženost, slýchám "ale to se nemá...však jeho Bůh taky potrestá ... nebudu se hádat" apod. Vídám trpící ženy v manželství, které byly vychovávány ke klidu a nenaučily se řešit potíže nebo ostřeji vystoupit. Faráři při zpovědi mírně chválí anebo vlídně kárají a radí být klidným s tím, že za to dostanou od Boha odměnu. O to tam totiž jde. O víru, že i když trpíte nebo se vám děje něco zlého, nevadí to, protože máte držet hubu a krok, protože pak budete odměněni. Odměněni něčím, co nelze pojmenovat, co nikdo neviděl, co je těžko říct kde a kudy se tam jde. Jakési cosi kdosi, jakási vymyšlená entita má být jednak hrozbou, dvak cílem věřících, svých "poddaných". No čím si zaručit bezpečnost než výhružkami a lživým příslibem odměn, že? .....a pak, že církev je spravedlivá, čistá a učí dobrým věcem. Ne. Dělá z lidí blbce, bere peníze na "dobré věci", přehlíží u těch nejvyšších porušení přikázání a ještě to spiklenecky tutlá, nedodržuje to, co káže jiným a dělá z těch, kteří je dotují a bezmezně jim věří, SKUTEČNÉ OVCE. Přesně tak by se chudáci věřící, kteří věří, měli nazývat.

Kam dál