Listopad 2016

Nemít čich že není problém?!

27. listopadu 2016 v 20:35 | Tinushe |  KTERAK JSEM PŘIŠLA O ČICH
Na titulce byl článek děvčat ohledně ztráty zraku nebo čichu.
Ten o čichu mě zajímal, protože já sama o něj v poslední době taky jaksi přišla. V komentech se objevil názor, že "ztratit čich je to nejmenší, že to tolik nevadí".
To mě rozesmálo - to napíše jen člověk, kterej to nezažil.

Ztratit čich totiž znamená přijít nejen o požitek z jídla, ale i o varování.
Při ztrátě čichu nepoznáte, co v puse máte, takže můžete nezjistit i fakt, když v puse krvácíte nebo vám v ní teče jiného.
(ne, teď nemyslím m*dku :) )
Ztráta čichu je hlavně nebezpečná. Nevaruje.

Nevaruje před zápachem nejen svým, který může obtěžovat, ať už je jakéhokoliv původu, nebo naopak tím cizím. Můžete neucítit třeba jen tak náhodně fakt, že vám uniká v bytě/baráku plyn a může se stát, že i vy budete svědky nehody, kdy právě pro únik plynů bouchne celej barák.
Nevaruje před požárem, kdy je kouř cítit, ale vy ho nevidíte, protože k vám ještě nedorazil a sedíte třeba se sluchátkama zády ke dveřím, za kterými hoří, nebo kdyby chytl stromek nebo já nevím co - prostě neucítíte. Ani kdyby se vám podělalo děcko a vy neměli čas ho zrovna zkontrolovat :)

Nemít čich znamená dost velký omezení a i když pominu fakt nepoznat vůni sprcháčů, vůní nebo těch jídel, máte pořád takovej tupej pocit. Já teda alespoň jo.

Já zjistila před asi 3 měsíci, že necítím. Dělalo se jídlo, já byla na pc se sluchátkama a v kuchyni se škvařilo jídlo, což já necítila. Když to zalarmovalo rodinu a jídlo "zachránili" , seřvali mě a pak nás to hromadně překvapilo. Já neměla ani rýmu, ani chřipku, která by nějak poškodila dutiny a delší dobu je vyřadila. Já mohla nasávat vzduch a nesmrkala jsem, ale nic jsem prostě necítila. Ani průnik toho vzduchu nosem.
(mělo to výhodu - wc bylo od té doby najednou vždy bezesmradé :) )
Necítila jsem líh nebo třeba špric na hajzly, kterej jsem pořád stříkala ve víře nasát ho a poznat, jaká je to vůně - později se to stalo oblíbenou zábavou.
Na ORL je místní "lékař", kterej i lidem s rakovinou říká, že TAM NIC NENÍ. Oficiálně mi tedy taky nic není. Nemám polyp, nemám zduřeniny, nemám nic. Jak řekl - OBĚ ĎURKY JAKO ROURKY. Tak nevím.

Mám čekat.
Tak čekám.
Až čich dorazí ze svýho vejletu, napíšu.

Takže všem pohodářům: zacpěte si něčím nos a týden tak fungujte. Uvidíte sami jak moc to nevadí ♥


Tabu: Ty nepřispíváš o Vánocích na charitu ?!

19. listopadu 2016 v 20:52 | Tinushe |  TÉMATA TÝDNE
S tím, jak přijde listopad, se najednou začnou všude rojit srdceryvné žádosti o příspěvek malý či velký na děcka všeho druhu. Nepočítám tam zvířata, oběti katastrof nebo důchodce či rakoviny. Mám na mysli jen to vyloženě dětské žebronění, na který jako jediný přispívat nehodlám.

Setkala jsem se totiž nejednou s žádostí pronášenou téměř v pokleku na kachlíkách obchodního centra, kde se hromadně vybíralo a kde se dávaly jako vděkovné klíčenky, odznáčky nebo pohledky..... které za pár dní figurovaly v TV jako podvodné.
A které už není možno dopátrat zpětně, protože si lidi až teď všimli, že tam není žádné logo charity nebo znak organizací, na které mají výtěžky jít.
Že je to chyba těch lidí?... Jo, je i není.
Popravdě kdo by člověku s nataženou prackou, kterej vám blokne cestu na pěší zoně, řekl NE? Raději mu tam tu dvacku nebo pade vhodíte, "aby byl klid".... něco jako otravný ataky maturantů na jaře.

Nebo prostě přispějete v té nejčistší víře, že opravdu dáváte a dojde to tam, kam má .... no ne vždy to tak je, to ví me všichni.

V dnešních dobách se ale hřeší na vše, co se točí kolem děcek. Ví se, že se současnou vlnou velmi oblíbeného stylu Nevýchova nebo Kontaktního rodičovství se z děcek stávají Bůžci, kterým se nesmí nic odpírat, odmítat nebo nedej bože je odsunout na vedlejší kolej a upřednostnit třeba pejsky. A tak vznikají pochybné aktivity typu Zonky nebo nově Milý Ježíšku !