Prosinec 2016

Jak jsem čelila náctiletým transkám

31. prosince 2016 v 15:45 | Tinushe |  TRENDY, KTERÝM NEHOLDUJI
Můžu otevřeně říct, že ač netoužím po změně těla, taky se uvnitř cítím jako chlap. Nejsem nakonec taky transka..?!
Nemusím typicky ženský věci, i když někdy jsem ženská velmi, především logikou a (ne)zručností.
Mohla bych tedy dost reálně někomu připadat jako človíček uvězněnej nešťastně ve svým těle.
Prostě přitahuju lesby, nebo ty, co nemají jasno, čím vlastně jsou.

Před pár lety jsem poznala jednoho týpka, nic moc ...Prostě tlustší kluk s piercingama. Po čase mi řekl ( nebo řekla ?!), že je "transka"
Že pohlavím je pořád holka, ale že jí hormony udělaly jen růst vousů. Občanku měla taky na holku, takže to byla NIKOLA s krátkýma vlasama, fousama a ženským hláskem.
Počátky byly takový .. mil�%B

REAKCE NA: srdceryvný články, co mají dojímat - nelžete trochu ?

27. prosince 2016 v 14:01 | Tinushe

Mushroom mi dala zajímavý podnět k prohlédnutí.
Všimla si totiž, že je tu trendem vypisovat kdejaký niterný věcičky, který se tu pak prodávají výměnou za megak omentíky a návštěvy.
Mně osobně je číslo jedno, protože se mi stále zobrazuje nula, i když tu někdo prokazatelně byl - Stando oprav to už !!! :)
Ráda dostanu koment, asi jako každej, ale že bych sem psala něco o třeba autonehodě, špatné zdr. prognoze, rakovině nebo násilí od partnera, tak to jakože ne.

Mládí je depkoidní proto, že to žádá doba a trend. Pokud se vám skutečně něco stane - říkám SKUTEČNĚ, ne že vám mamka lípne pohlavek za neuklizenej pokoj, nemyslím, že by někdo měl chuť to tu představovat světu, byť anonymně.
jako jo, pro ty komenty asi jo, ale já myslím ten skutwečnej záíměr.
Hele já třeba píšu svý low zážitky, nebo realitu, která není srdíčková, ale prostě má.
Říká se tomu dnes deníček nebo tak nějak, ale prostě píšu s tím, co kdybych tím někoho oslovila. Ale že bych seděla, sjížděla blogy s temnýma fikcema a vymýšlela tu svou, tak to jakože ne.

Protože mě může klepnout, když vidím na úvodce nabídku na nějakej pubertální výkřik alá CHCI SE ZABÍÍÍÍÍÍÍÍÍT !!! nebo to znásilnění apod.
Jsi nevyrovnanej parchant, nudíš se a potřebuješ pozornost, a tak volíš tvrdej nátlak na srdíčka druhých, i když máš problém jít na injekci ?! fajn, buď a zkoušej to na druhý, ale já tu otevřeně říkám, že mě to nezajímá a hlavně TOMU NEVĚŘÍM.
Docela to nesnáším, já bych tyhle typy vzala, pořádně s něma zatřepala a poslala je někam do kamenolomu, aby je tyhle znuděnosti přešly.

Když tu způsobilo haló, když se jedna zabila, lidičkové šíleli. Bylo nutnou slušností se nad tím zhrouceně bavit s druhými, vyjadřovat soustrast na blogu, kam už ona nikdy nenapíše - něco stejně kreténskýho jako psát RIPka na facebook člověka, kterej zemřel - k čemu to, že? No a běda, když se našel někdo, kdo do toho rýpl s tím, že ho to nezajímá a že se z toho nepos....

Sebevražedný choutky mladých se berou jako něco alarmujícího, něco, kdy je potřeba vším švihnout, přiběhnout a CHUDÁKA trpícího puboška jít okamžitě pochovat a uklidnit ho, že ten rozchod nevadí, že ty známky budou lepší a že tvrdej zážitek v podobě školního postrkování ( teď nemám na mysli život ohrožující šikanu) se zlepší.
Společnost šílí vůči všemu, co se týká děcek. Jenže víte co? Oni jsou už od mala pěkní vychcoši. Prostě něco nevyjde a už bééééé, pomožte mi, dělejte něco misto měěěěěěě .
Prostě ufňukaný generace trotlů neschopných se s ničím vyrovnat nebo umět něco řešit.

takže víte co? Možná máte desítky komentů a reakcí a já ne, jenže stejně jako v podobě Bíbra vám NEZÁVIDÍM.
Jste totiž jen malí, hloupí a prokouknutelní.
Takže si na vašich bolístkách, který hrajete a lžete, smlsnu.

I kdyby vás ten příťa opravdu ojel ve chvíli, kdy se vám zrovna nechtělo, protože měla 1D záznam koncertu, tak to logicky znásilnění není žejo... pokud vám to skutečně otec dělal, někam s tím jděte. Komentíky tady u článku vám nemají jak pomoct.
Takže ano, jsem svině, jak název vypovídá, která nevěří a nezajímá ji to.

(kdybych byla mladší a kamarádka mi něco takovýho řekla, neuvěřím taky. Na oznámení o zabití nelze než zareagovat s rýpavým VÁÁÁŽNĚ?..A JAK, ZASE TRAPNĚ ŽILETKOU ?! ...)

Potrat: Když bych se rozhodla jinak, jsem otrokem ženské role

26. prosince 2016 v 14:37 | Tinushe |  ŽENSKÁ ÚLOHA
KDYBYCH SE ROZHODLA JINAK, TAK ....

bych byla v prdeli.
Otročila bych, a to celej život.
Možná s někým, možná sama.
Možná s pomocí, možná bez.
Možná těžce, možná lehce.
Ale pořád by to bylo navždy.
A to mě právě děsí.

Kvůli dvěma vteřinám pro jeho potěšení a úplné vychutnání výstřiku do boudy bych byla naštěkaná. Potrestalo by to mé tělo, mou psychiku i mé tělo.

Za jedno dovolení bych pykala. Ne on, ale já ...a to, pokud jsem normální, a jakože já moc nejsem, ale v tomhle jsem, samozřejmě nemůžu dovolit.

Takže jsem s obrovskými díky využila té nádherné možnosti mít potrat a zachránit život nejen mně a jemu, jakožto i rodičům, ale i tomu děcku.
Nemělo by good life, když bych na něj pohlížela jako na selhání, chybu, že důvodem jeho zplození byl jeho výstřik a jeho zrození moje blbost nechat si ho.

Mít mimino, když na něj nemám věk, prostory ani nepníze, odsuzuju a tvrdě popírám, ale nejsem taková svině, abych peklo dobrovolně připravila špatně zplozenýmu tvorovi.
I když na druhou stranu by to mohl být dárek těm, kteří svý mít nemůžou ... jenže kdyby za to aspoň byly nějaký love žejo.

Prostě tím chci říct, že jsem vděčná, že je tu tahle, byť placená, možnost a že nejsme třeba vedle v Polakia, kde je to zakázaný. Že je to vnímaný jako zlo vražda a tyranie, jenže ona je to šance. Nejen po znásilnění, ale i když je blbej vztah, nebo si to prostě rozmyslíte. Máme právo na to nechtít výsledek jewdnoho výstřiku, jen to zatím sluníčkáři nechtějí chápat.
Jenže jednoho dne, když budou útulky pro tyhle "záchranně zrozené" , poznají, že když na výchovu nejsou především prachy, tak že to prostě nejde.
NEJDE.

A to vyřiďte všem kamarádkám, který jsou naštěkaný.
Aby si to rozmyslely a požádali někoho, kdo by jim to mohl zaplatit, o možnost toto podstoupit, a aby za tu možnost byly rády.
Já ráda jsem.
A nelituju.

(Na druhou stranu je potrat výdělečnou odporností.
víte, že se potratama dá pěkně vydělat? V Číně se potraty do 6. měsíce, vyvinutý holčičky, utrácejí záměrně, protože se dávají do bister a užívají se v polévce jako "lék" pro lepší potenci?
Chápete? Zabitej život vzniklej tím, co ten plod má povzbudit a podpořit - sex, příjemnej pro chlapa...
Tohle už hnus je. )

(P.S. - já nejsem roztahnožka, která se nechá napustit a jde si v pohodě nechat vyškrábnout, ale ochrana prostě selhává.
A největší paradox? ... že bez ní se to nestalo nikdy, takže jsem si ověřila, že přerušovaná, je li ten chlap zkušenej, funguje ) :)





Noční můry: co když je to pravda ?!

19. prosince 2016 v 16:24 | Tinushe |  TÉMATA TÝDNE
Spánek.
Snění.
Odpočinek pro tělo i mysl.
Chvíle, kdy se začnou za zavřenýma očima dít příběhy, jichž jsme součástí.
Po probuzení zmizí, ale my cítíme, že to pořád je.
Jak můžeme cítit něco, co ve skutečnosti nezažíváme?


Měla jsem asi tříleté období, kdy jsem si psala sny. Pamatuji se je ještě dodnes. Je to skvělý ukazatel nejen pocitů a nočních zážitků, ale taky osa toho, co se stalo i v reálu.

Děsily mě celou dobu vidiny nutnosti úniku. Od lidí nebo z míst. Nutnost zmizet, přemístit se, uletět.
Říká se, že když ovládáte sen, jste v lucidu, nebo astrálu.
Že to prostě žijete.
Nehmotně, ale jste to vy.
(znáte to?)

Vždycky mi nešlo vzlétnout. Po pár snech jsem ale zjistila, že s větší nebo menší námahou to jde. Že uniknu. Byla to má vítězství, po kterých přišla za pár dní zase marná snaha a tak pořád dokola.

Byla jsem v místech, která znám a kterými chodím, ale byla pozměněná a já se tam cítila líp než v reálu.
(znáte to?)

Byla jsem v Olomouci na jednom z těch náměstí. Na tom, na kterým jsem nebyla v reálu. Proto bylo nanejvýš divný, že jsem jím šla, bylo dlážděný těma kočičákama a provázel mě tama kluk. Někam mě vedl. Poté pocit, že se mi to zdálo víckrát a že právě proto už vím kudy jít.
(znáte to?)

V kostce se tím ale snažím říct, že se po těch 2-3 letech stalo, že prostě propukla jistá nemoc, která je neléčitelná a jsem závislá na práškách a že poté, co se to stalo, se mi ty sny už nezdály a nepamatuju si je.
Ty drobný si zase píšu, ale už z nich v podstatě nemám ten POCIT. Pocit toho, že to žiju.
O snech jako budoucích faktů se toho ví hodně, proto mě věci příští nedávají spát.

Jediný co teď mám je, že na mě něco útočí a táhne mě to za nohy z postele, nebo zezadu s rukou na ústech mě to táhne bytem. Sklání se to naed mnou, je to ve tmě pokoje, kam nevidím, ale zahledím se tam a vím, že tam je.
(znáte to?)
Nikdy nevidím postavu nebo pohlaví. Je to silná TA tvář. Mlžná nebo temně černá. Útočí na mě v pokoji.

Co se mi to snaží říct...? Je to náznak nebo příprava na tělesnej atak od někoho hmotnýho, nebo to je psychická budoucí ....odkloněnost nebo třeba prostě změna myšlení...? Vzhledem k tomu, že je to silnější než já, nepřeperu to, sáhne to ze mě tu peřinu jak nic a tahne mě to silou, tak ... to bude silný protivník. Docela se toho obávám.

Něco na mě někde číhá a že se něco dřív nebo později stane, je PRAVDA.
Bojím se už teď.
(....možná to jsou ale jen převedeně ztělesněný reality toho, že se mi to zase po +- 2 letech zhoršilo ( ta nemoc a příznaky) a že mě to "stahuje" ve svobodě a víře, že už se to nebude opakovat...nevím. )




jedna dvě, jedna dvě,
noční můra pro vás jde ....

Být matkou v patnácti NENÍ normální

12. prosince 2016 v 15:24 | Tinushe |  MATKY DNEŠKA
Zvíře v srdci člověka. Téma, o kterým budete asi všichni psát v tom smyslu, že buď máte to zvíře ve svým vlastním srdci a proto se chcete zasebezabít, nebo chcete zabít druhý, protože vám snědli adventní čokoládku, nebo o celkové globální situaci.
Možná někdo napíše o něco o zvířátku a jeho nemocným srdíčku.
Já mám téma, který mně osobně připadá zvířecí, a tím je porod v patnácti, jež jsem našla v jakési skupině nebo u článku.
Bylo to tuším prankový video, kdy děcko sedělo na lavce, bylo jakože nadrbaný a lidi se u něj zastavovali a šokovaně se ho ptali kde k tomu přišla apod. a debata ji jasněže odsoudila nejspíš jako malou kurvu. V těch komentech jsem našla poklad:


Uhm, jo. Jistě. Skvěle vychovávaný mimino, kterýmu v době toho článku bylo pár měsíců, podléhalo TVRDÉ VÝCHOVĚ, aby nebylo rozmazlený. Hm jak to ta patnáctka asi udělala..? Že by ji kojila pouze na čas odměřovaný stopkami a s metličkou v ruce? Že jako další lok mlíka neexistuje a nazdar, tady chrápej celou noc a hlavně se proboha nepochčij? Asi jo.
Na jednu stranu je to úúúúúúúúžasně milovaný mimuško a na druhou stranu tvrdá výchova... kočka očividně neví, co mele a že se to vylučuje.
Kdo miluje mimino, je z něj posranej a nechal by si od něj na hlavu i nasrat. Je to přece MIMINKO. To potřebuje udělat všecko, co chce žejo. Tahat ho celý noce na prackách? JASNĚ! Mít ho na báchoře v šátku šedesát hodin denně? JASNĚ!

No prostě mi to nedalo a na MAMINKU, která tak hrdě přiznává, že ještě na základce už prcá se svým stejně dementním příťou, jsem se koukla.

No, profil zasranej jasněže jak jinak veřejně přístupnejma fotkama jejího bubnu, těšeníčka, pusinek a poté toho holohlavce.
Prostě typická dnešní teen předváděčka. Fotky doprovázelo nadšené jucháníčko a někdy i zděšené dotazy. Já vybrala pár těch kjute.







No jo, jistě, jak jinak. Na základce vědí prckové o citech a lásce a obětování mnohem víc než zralí lidé. Milují se dnes i nocí - tihle asi nejen duševně, ale i tělesně - a prostě svět září s vše je pink a nádhera a nikomu to nevadí a každý jim to přeje a chválí a nikoho nezajímá, že je to pěkně mrdlý, nenormální, že je někde chyba a že je to odsouzeníhodný a ne chvályhodný.

Nicméně nejvíc nenormální na tom všem jsou RODIČE.
Oni jsou na toho ploda dětskýho mrdu snad vážně pyšní. O tom, že normálnímu člověku by jejich péče o další v podstatě vlastní děcko, který jim vyrobila 15ti letá roztahnožka, normální nepřišla, asi netřeba mluvit žejo.





Spousta z vás je jistě rozhořčena, že co jsem to za svini, že stahuju něčí volně dostupný fotky a postuju je sem a proč se nad takovým nádherným skutkem pohoršuju.
No prostě proto, že mám mozek žejo.
A když už roztáhnu nohy, tak si to pojistím.
A proto, že všude neseru stav mý lásky, to co cejtím a prostě oooooooooooooch.
Neobtěžuju tím svět a nezaplavuju ho zbytečnejma plodama.

Já zbouchlý děcka prostě nesnáším. Určo si říkáte, že je na to zapotřebí dvou. Jo, je, jenže je na ní, aby měla prášky nebo těleso nebo prostě něco. Kondom na jeho ptákovi není samospásnej.

Víte, když sedím na gyndě, co tam leze náctiletejch pipin pro prášky? Že nejdou na tu prohlídku ale prostě jen k sestře pro recept?! Je to smutnej fakt. Doba to podporuje, rodiče taky a pokud mi sem někdo hodí negativní a útočnej koment, tak bude jasný, že to podporujou i vaše názory.

Já osobně bych se takový krávy zřekla, ( ihned poté, co bych to z ní vykopala, ho ho ho), vyhodila ji i fakáně ze života, protože když uměla jebat, ať umí taky se starat a živit žejo. Ať jí pomůžou ty obdivující kámošky, ne?

Matky sem jistě napíší, že je vše ok. Malý holky sem napíší, že ony znají osmset dva pět patnáct miliard lidiček, který měli děcko v nácti a jsou úžasnejma rodičema.
Normální lidi sem napíšou, že to normální není.
A dobrovolně bezdětní sem napíšou, že jsou jeblí všichni a že Ježíšek prostě neexistuje.

Tak, vzala jsem vám iluze a ještě k tomu poplivala vaši víru.
Díky moc.
Takže helou kity.
( a ne, nedělám si prdel ani nehoním triko - nemám čím. Tak to my, dobrovolně bezdětní, prostě vidíme, protože děcka moc extra nemusíme a nechceme si s nima zacpávat život a byli bysme rádi, kdyby to nedělali i druzí).
Páčko.

REAKCE NA: DOMÁCÍ PORODY

8. prosince 2016 v 14:30 | Tinushe |  REAGUJU NA ....
Na úvodce byl kontroverzní článek na téma DP http://lumenn.blog.cz/1611/stupidni-argumenty-proti-domacim-porodum

Tohle je překopírovaný můj koment pro ty, kteří ten článek třeba nečetli + odkazy na články nebo fotka s výzkumem. Myslím, že to hovoří za vše, i když je mi jasný, že je to boj tak nějak navždy.

Ezo zájemkyně musí mít kolem sebe aury blaha a reálně uvažující pragmatičky budou stát za svým, že se posrat vždycky něco může.
Každej ať na to má názor jakej chce. Všichni ale zapomínají na to, že jde o DÍTĚ.
Pořád jsou bitky o názorech, ale nikdo neřeší dopad na to děcko a to, jak mu nejspíš je, když se to posere a na dosah není zachránář, intubace ani nástřih.
Víte co? ....Kdyby z ní to dítko jaksi nechtělo ven, řekla bych jí, aby si na ten nástřih došla sama..... Ach! Neetické, že? :)


"Pojem NÍZKORIZIKOVÁ RODIČKA neexistuje.
Nikdy neexistuje nic bez rizika.
Je to kec typu PROJEDU ZATÁČKU STOVKOU. JE PŮLNOC, TEĎ NIKDO NEJEZDÍ, NEMĚL BYCH SE TUDÍŽ S NIKÝM SRAZIT. JE TO NÍZKÉ RIZIKO.

Porod závisí na mnoha okolnostech a sorry, ale jak ví rodící baba -mnohdy prvnička, že to zvládne? Že natuty děcko projde, že se nesekne ramenama, že bude potřeba nástřihu? To PA provést nemůže a pokud nemůže asistovat s tím, že bude moci provést i markantní zásah k "osvobození" děcka a úlevě matky, není tam k ničemu. Nějaký DĚLEJTE PŘI KONTRAKCI ÚÚÚÚÚÚ, VNÍMEJTE SVOU ŽENSKOST A VZÝVEJTE GAIU je v tu chvíli k hovnu.

Matky-bio krávy by si měly uvědomit, že se z nich cpe na svět živej tvor, kterej potřebuje přijít na svět bez úhony a je mu u prdele, jestli se narodí do zvuků velrybího zpěvu nebo do tamburín. To si jen tak ospravedlňují matky, který se nechtěj podvolit pomocný ruce personálu, kterej je zachraňuje. Že na ně lékař houkne, že na porodní plány není čas? Nedivím se, na nějaký její touhy po vanilkových svíčkách bych taky neměla náladu.

Takže ano, víš ono je k vidění hodně ženských, který zemřely ve chvíli, kdy ze sebe to děcko prostě nedostaly. Tyhle fotky se ale už lesanám neukazují, co?!
Prostě novodobá zbytečná hysterie.
Chtěla bych vidět zastánkyně, jak by jim bylo ve chvíli, kdy by se děcko šprajclo nebo nedýchalo.
To by bylo najednou príma, když by pomohly kapacity, žé?
NASRAT! Chtělas to, tak si to teď vyřeš. Umřelo? Jůů, ty jsi vrah, krávo! ...
Prostě to, že to Štrasburk zakazuje, má nějakej důvod no. Se s tím smiřte."




Dala bych sem i fotku ženské, která zemřela, když mělo dítě hlavičku ven a ramínka už nešly dál, ale raději ne... zablokovanej blog kvůlivá pár zapáleným zastánkyním mít nechci :)
Pokud chce někdo hodit porodní battle, ráda se ho zúčastním. ♥