Černobyl a Pripjať : pořád mají silnou vůli žít

3. října 2017 v 13:25 | Tinushe |  TÉMATA TÝDNE
26.4.1986, jak všichni víme, explodoval reaktor v Černobylské eletrárně díky jakémusi pokusu, jež nevyšel.
Pracovníci později tvrdili, že jistí lidé věděli, že se něco stane, už nějakou dobu před touto katastrofou.
Nejbližší místo bylo sídliště, kde žila většina zaměstnanců.
Co následovalo potom si asi umí každý představit.

Šok, nevíra, poté zběsilá evakuace.
Nedovolili jim vzít si nějaké věci, prostě je nutili k odjezdu autobusy. Fronta na ně se táhla prý až 25 kilometrů.
Lidé čekali na odjezd v zamořených oblastech, což umocňovalo míru ozáření, jež se do nich vpíjela.
Pripjať byla evakuována jako první.

Právě pro tu nepřipravenost se někteří lidé vrátili pro osobní věci. Bábušky (tehdy zralé ženy) se vracely několik kilometrů pěšky "domů", i když jejich rodiny zůstaly v "bezpečných" místech. S většinou z nich se už neviděly.
Vrátilo se několik manželských párů, kteří dožívají v maličkých domcích.
O těchto babičkách existuje dokument BÁBUŠKY Z ČERNOBYLU.

Města se během let stala post-apo místy, která, kdyby nebylo toho ozáření, by byla dokonalým urbexem.
Nyní už ale zákazy do ne tolik zamořených zón nejsou tak striktní, za 150 dolarů můžete navštívit určitá místa, a dá se věřit, že je o tento "výlet" zájem.
Těžko říct, jestli je to hold zmrzačené oblasti, anebo jakýsi risk a výsměch. Vracet se tam, odkud museli lidé utíkat a které se jim stalo hrobem, i když umírali jinde, je smutné.
Je ale dobré ukázat lidem, jak to tam teď vypadá a je dobré, že ta hladina ozáření postupně mírně klesá a tak je možné se tam zase "navracet".
Já tam byla taky....na google earth a tak bych vám ráda poskytla záběry odtud.
Na internetu je záběrů dost, ale tohle je realita.

Byla jsem v Pripjati (Ukrajina), jejíž symbolem je lunapark s ruským kolem.





Přítomnost vojáků je neustálá a jak vidíte, pohybují se bez ochranných oděvů.


Díky ozáření, jež je jakýmsi hnojivem podobně jako popel ze sopky, je tu bujná vegetace. Stromy pomalu přerůstají vysoké paneláky a některé budovy za tím roštím můžete jen tušit. Pohybovat se můžete především okolo paneláků, ke kterým někdy taktak najdete cestu. Ty povolené cesty jsou z největší části právě okolo paneláků.



Najděte panelák ! :)

Je tam povolené ještě místo s pár budovami.



Prostě oloupané domy s vymlácenými okny a oloupanou omítkou, ale nijak extra rozbité.
Popravdě já osobně to celé shledávám překvapivě zachovalé.
Po tam silném výbuchu a díky faktu, že byli pouhé 2 km od ohniska, mi to přijde téměř neuvěřitelné.

Žije zde i zvěř a bábušky si zde pěstují svou vlastní obživu. Vojáci jim sem občas něco dovezou, což je podpora od vlády.
V tom dokumentu ale jednou voják měřil hodnotu jahod a ta byla hoodně vysoká, už ale nevím jak to bylo dál.
Těm babičkám může být kolem 80ti let....žijí v zamořeném místě, byly přímo u výbuchu, a žijí vlastně nejdýl. Ti, kteří okamžitě odjeli, zemřeli.
Čím to...?
Asi tím, že když jste doma, tak to místo to ví a žije s vám stejně, jako vy žijete s ním.

Zkuste si to projít sami, je to zajímavé.
Tohle místo má i přes tu hrůzu, která ho zničila, silnou VŮLI ŽÍT.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama